V roce 1918 zahájila společnost Ilse Bergbau AG (I.B.A.) těžbu uhlí v dole Erika u obce Laubusch. Jméno dolu je inspirováno vnučkou zakladatele firmy Dr. Huga Kunheima. Již v roce 1924 musela těžbě uhnout osada Neu Laubusch. V letech 1940/1941 čekal obec Laubusch stejný osud. Bylo přesídleno celkem 375 osob.

V roce 1917 byla zahájena výstavba nové kolonie, zahradního města Erika. Plány pocházely z roku 1914. Hlavním architektem byl odborník Ewald Kleffel (1878 - 1952) ze společnosti I.B.A., který se podílel již na návrhu zahradního města Marga (1906/1907) u Senftenbergu. Nejprve vznikla kolonie Erika, tak zvaná „císařská kolonie“, s domem pro přechodné ubytování a hostincem. Později následovaly škola, obchodní domy, správní budovy a hostinec „Erika“ (později kulturní dům). Finále tvořilo dokončení evangelického kostela Barbara (1938).

Povrchový důl Erika nesl od roku 1947 název Tagebau Laubusch. O 16 let později byl vytěžen. V továrně na brikety Laubusch bylo do roku 1993 zušlechťováno surové hnědé uhlí z jiných dolů. Později byla továrna stržena.

Z povrchového dolu Laubusch vzniklo jezero Erika, jezero Kortitzmühler See a rybník Lugteich. Jezero Erika-See je svými 145 hektary vodní plochy, tedy rozlohou 200 fotbalových hřišť, největší vodní plochou.

Jezero je vyhrazeno cílům ochrany přírody. Projekt ochrany přírody Lužická jezera si předsevzal zachování tohoto jedinečného biotopu celé řady rostlinných a zvířecích druhů. Dobrými podmínkami jsou především všestranné krajinné struktury a propojení země a vody.

Laubusch, který je od roku 2001 součástí města Lauta, dnes sestává z částí Siedlung, Heimstätten a Kolonie (zahradní město Erika). V kulturním domě je zajímavá síň tradic místního národopisného spolku.